Když člověk ví, jak chce, aby jeho poslední rozloučení vypadalo
Na sociální síti Facebook si mě vyhledala jedna mladá žena, která žije s nevyléčitelnou nemocí.
Měla velmi konkrétní představu o tom, jak má vypadat její rakev i urna a jaké motivy na nich chce mít.
Nešlo jen o barvy nebo výzdobu. Šlo o symboly, které pro ni mají osobní význam a které vyprávějí její příběh.
Když motivy vyprávějí príběh
Když jsem spolu poprvé mluvily po telefonu, působila velmi klidně a vyrovnaně. Pro mě to byla ta nejstatečnější žena. Vyprávěla mi o tom, co má ráda, jaké motivy jsou jí blízké a co pro ni znamenají.
Velmi důležitým symbolem pro ni byla poštolka, letící ke slunci či kroužící nad krajinou. Přála si také, aby se na spodní části rakvi objevila česká krajina.
Z představy vznikla skutečná ruční malba
Z její představy postupně vznikla ručně malovaná rakev i urna.
Měla konkrétní představu že v oblasti nohou na rakvi, bude poštolka směřující ke slunci a po bocích se bude obloha ztrácet ze západu do modré s červánky. V oblasti hlavy, tak rakev už je jen modrá. Dole krajinu, střídající se stromy, voda a jiné prvky. V tomhle mi byla ponechána důvěra.
Další požadavek byl, aby rakev nebyla moc barevná. Záměrně jsem tedy nepoužívala výrazné barvy a držela jsem se v přírodních tónech.
Z malby měla obrovskou radost, dle jejich slov ani nečekala, že krajina dole bude detailní, že na kopci bude kostelíček. Čekala šmouhy, ale tohle předčilo očekávání.
Když jsem s klientkou mluvila poprvé, tak neměla konkrétní představu o urně, s tím, že to budeme řešit až po malbě rakve.
Na urnu jsem navrhla dát poštolku v akvarelovém stylu s náznakem krajiny v přírodních tónech se zlatými prvky, které krásně doplnily zlatý proužek na samotné urně.
Stejně jako na rakev, tak i na urnu jsem namalovala spoustu malých nenápadných, vkusných a decentních detailů, např. malá zlatá srdíčka vyjadřující lásku k rodině, která tu zůstane.
V čem spočívá péče o rodinu, když si poslední rozloučení naplánuji předem?
Možná si říkáte, jaký smysl má nechat si vlastní rakev nebo urnu připravit předem a v čem může spočívat ona péče o rodinu.
Právě v tom, že člověk sám rozhodne o tom, jak chce, aby jeho poslední rozloučení vypadalo, a svým blízkým tak nemusí nechávat všechna těžká rozhodnutí na chvíli, kdy budou sami prožívat ztrátu.
Jako v případě této ženy, která má svou rodinu a ta se s ní bude muset rozloučit.
Proto mně dává smysl, aby rakev či urna nebyly anonymními předměty, ale nesly známé symboly, vzpomínky a drobné detaily, které k nim patří.
Mohou se tak stát součástí důstojného a osobního rozloučení s člověkem, kterého rodina miluje.
Není to plánování smrti. Je to způsob, jak vědomě rozhodnout o podobě vlastního rozloučení a zároveň něco usnadnit těm, kteří tu zůstanou.
Není to otázka věku
Nedávno mě oslovila také pětaosmdesátiletá paní, která má velmi jasnou představu o tom, jak chce, aby její poslední rozloučení jednou vypadalo.
Má promyšlený motiv rakve, ví, v jakém duchu si přeje parte, a přemýšlí i o samotném průběhu obřadu a místa, kde se má konat.
Její přístup je jiný než u předchozí klientky, ale spojuje je jedno – obě chtějí o podobě svého posledního rozloučení rozhodnout samy a nenechat všechna důležitá rozhodnutí až na své blízké.
Není to otázka věku. Je to otázka osobního přístupu, vlastní vůle a potřeby mít důležité věci uspořádané po svém.
Závěrem
Naplánovat si vlastní poslední rozloučení předem není nic bizarního. Pro někoho je to způsob, jak si zachovat možnost rozhodovat o sobě, vyjádřit svůj příběh a zároveň ulehčit svým blízkým chvíle, které pro ně jednou budou velmi těžké.
Pokud o podobném řešení přemýšlíte, můžete se na mě kdykoliv obrátit. Vše spolu probereme citlivě, osobně a bez zbytečných formulářů – jako člověk s člověkem.
